Ze strachu o Strachu.

by | Apr 8, 2018 | Lifestyle | 0 comments

Když se sejde pět písmen, kterých se bojíme. Strach. Asi vám hned naskakují představy pavouků, tmy, mravenců, výšek, malých prostor, znásilnění, blesků, smrti nebo nedostatku čokolády. Což se dá předpokládat, protože když mluvíme o strachu, většinou myslíme ten, řekněme, explicitní.

Já se třeba bojím pavouků. Je to malý, chlupatý, ohavný, slizký, creepy, divný, nebezpečný a nikdy nevíte, kterou nohou na vás zaútočí a kterým okem se na vás kouká. Jediný plus pavouků je, že jsou černí a černá sluší všem. haha

Dalším z mých strachů jsou injekční jehly. Stačí jeden pohled a jsem ve stresu.

Nevím, kdy to přišlo, protože v dětství mi to vůbec nevadilo. Prodělal jsem těžkou salmonelozu ve třetí třídě na ZŠ a když mě chtěli dát injekci, rupaly mi žíly, takže jednu dávku mi píchali třeba na 9x a já i pomáhal hledat žíly na rukách. Pak přišel zlom, ani nevím kdy, ale je to plus minus 3 roky zpátky.

Očkování, odběry psychicky nezvládám. Klepu se, srdce se mi může zbláznit, tečou mi slzy a jediná myšlenka “chci pryč”. A například ve zprávách ilustrační záběry očkování při chřipkový epidemii je pro mě větší hororový film než jakýkoliv jiný krvák nebo psycho.

Dále mezi mé velké strachy patří strach ze samoty a opuštění. Nechci tu ale vyjmenovávat všechny své strachy, protože to není důvod, proč tenhle článek píšu.

Takže jdeme k věci.

Byl jsem na jednom workshopu o strachu. Čekal jsem, že nás budou učit, jak se vypořádat se strachem z pavouků atd.. Ne. Mělo to o něco větší hloubku.

Strach je všude kolem nás. Celý život se bojíme. Společnost nás drží v nepřetržitém strachu. Rodiče nás učí se bát. Kamarádi nás straší. My se udržujeme ve strachu.

Zní to zvláštně? Zkuste si jen uvědomit, co kolem sebe slyšíme a říkáme.

“Jestli se nebudeš učit, budeš popelář.”

“Jestli přijdeš pozdě, už tě čekat nebudu.”

“Jestli nesníš maso, nedostaneš dort.”

“Co když to pokazím a rodiče budou naštvaní?”

“Co když zůstanu sám.”

“Jestli dostanu padáka, neuživím rodinu.”, …. atd.

Neustále se bojíme, že se něco stane nebo nestane. Ať už v minulosti nebo budoucnosti. Odpovědí na tento problém bylo – ŽIJTE PŘÍTOMNOSTÍ. Což nevím, jak uchopit, protože z minulosti si člověk bere ponaučení, snad, a budoucnost by se měla plánovat aspoň z části, aby se člověk posouval dál (o efektivním plánování svých životních cílů v mém článku tady).

Sám nevím, co s tím. Jediné, co mě napadá je, převrátit naše myšlenky a slova. Místo negací a hrozeb, říkejme motivaci. “To zvládnu! A rodiče budou mít radost.”, “Přijď včas a bude na tebe čekat odměna.”

I když to není úplné řešení. Jen jsem vám chtěl tohle předat a třeba jen si uvědomit, že strach z pavouků není to, co nás ve skutečnosti straší.

0 Comments

Submit a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked *